Navrátilka - Témata
Zde Výtah - Navrátilka - Donatella di Pietrantonio najdete výcuc z celé knihy, zkrácený text s otázkami a návody k práci. Přečíst si celý román je určitě lepší, ale výcuc je lepší než nic.
Téma
Vyzrálost osobnosti
Ukazuje se, že ani Adalgisa, ani její muž (karabiník) nejsou dostatečně vyspělí, aby si ponechali dítě, kterému věnovali svou lásku a péči, které vychovávali od dětských let.
Mateřství
Pro každou ženu je těžké, když se stane matkou. Všechny chceme být dobrými matkami, ale ne každé se to daří: biologické matce naší hrdinky to nejde kvůli nezměřitelné bídě, ve které žije. Přesto je pyšná na svoji dceru, do pěstounské péče ji předala hlavně proto, aby ji uchránila před bídou, v níž žije sama. Je to důkazem dobré matky?
A co Adalgisa? Ani dvanáct let výchovy dívky z ní neudělaly skutečnou matku. Matka přijímá své dítě bezpodmínečně, Adalgisa nahrazuje svoji mateřskou péči penězi a zajištěním. Jakoby stačilo, že dá dítěti materiální podmínky, to ostatní jako by nebylo potřeba.
Ani jedna ze zobrazených matek ale není zlá nebo vysloveně špatná. Jsou to matky, které neumějí být matkami, které nedokáží překonat to, co jim život naložil. Venkovská matka je nevzdělaná, neví, jaké jsou její možnosti, bojuje s bídou a na nic dalšího nemá sílu. Městská matka je zase emočně slabá, nevyrovnaná, sama neví, co chce. Navíc se ukazuje, že i v novém vztahu nemá plnou rozhodovací moc a je poddaná svému novému muži.
Stačí materiální zabezpečení, aby dítě prospívalo?
Každý potřebuje naplnit pět potřeb: potřebu místa, potřebu podpory, potřebu sycení, potřebu ochrany a potřebu hranic. Pokud tyto potřeby nejsou v dětství naplňovány, dospělý je traumatizován a neschopen žít naplněný a spokojený život.
Malé dítě potřebuje dotyk matky: hlazení, náruč, vybudovat si citovou vazbu. Pokud dítě nezažívá klidné dětství s jistotou dospělého, který je mu na blízku a bezpodmínečně ho přijímá, v dospělosti neumí navazovat trvalé vztahy.
Traumata odloženého dítěte
Navrátilka bojuje se situací, do které se dostala. Má strach o svoji matku, nerozumí své biologické matce. Neustále se bojí, co způsobila, že je celá situace její chyba. Později dostává vztek, nakonec vyčítá své matce, oběma matkám, že ji opustily. Postupně nalézá cestu ke své biologické matce a odcizuje se matce náhradní. Přesto po ní stále touží, i když navenek dává najevo, že nikoli. Uvědomuje si, že vlastně vůbec neví, co matka je. Zůstávají jí noční můry, přimyká se k mladší sestře, ta se stává jediným pevným bodem jejího života. K tomu pocity křivdy, odmítnutí, pocity vlastní nedostatečnosti.
Bída v Itálii v sedmdesátých letech 20. století
Itálie v té době prožívala ropný šok, zažívala politickou nestabilitu, obrovskou inflaci a nezaměstnanost. Mnoho rodin žilo na pokraji bídy. Každý "hladový krk" navíc znamenal pro rodinu velkou přítěž. Proto v sedmdesátých a osmdesátých letech svěření dítěte do péče někoho lépe postaveného, z rodiny či z vesnice, bylo v Itálii vcelku normální, nejen v kraji Abruzzo, ale také například na Sicílii. Těmto svěřeným dětem se říkalo "figlio d´anima", dítě duše, a vztah s náhradní rodinou nebyl nijak právně upravován.
V biologické rodině vidíme boj o jídlo, hlad, těžkou práci každého z rodiny včetně dětí. Malý Giusseppe není retardovaný jen proto, že se tak narodil, ale i jako důsledek špatné péče v rodině. Chybí jakákoli snaha o rozvoj dětí, vzdělání, jediné, co je důležité, aby se děti uživily, pracovaly. Vidíme ale, že jak otec, tak matka, mají své děti rádi. Jen to neumí projevit jinak než bitím. Matka se téměř na půl roku zhroutí, když Vincenzo zahyne, než se vzpamatuje, pomáhají rodině - s péčí, vařením - sousedé. Podobně jako v jiných knihách z Itálie druhé poloviny 20. století vidíme na venkově velkou negramotnost, děti nechodí do školy, sotva umí číst a psát, i proto jsou stále v zajetí bídy. Přestože otec těžce pracuje celý den, nenosí žádnou výplatu, jeho zaměstnavatel krachuje a výplata má několikaměsíční zpoždění. Neexistuje záchytný sociální systém, učitelka ale vyhrožuje rodině sociálkou, když nepošlou dívku na střední školu.
pověry - je jich na každém venkově plno, i tady jsou a ovlivňují každodenní život - když má dívka menstruaci, nesmí dělat rajčatový protlak. Vylitý olej i rozbité zrcadlo přinášejí smůlu, dva sýčci v noci zpívající u ložnice přinesou tragédii - tady ale jako by se vždycky splnily všechny hrůzy, které jsou naznačovány - po sýččí zpěvu najdou mrtvého Vincenza, po vylitém oleji Adriana uklouzne a střepy si vrazí do kolena...
Jméno
Navrátilka nemá v celé knize jméno. Proč? Záleží na jméně? Proč?
Obsah